Budu k Vám upřímná jako vždy, proto uvedu pravdivě, že i červen mi poskytl pořádnou dávku výzev, příjemných i nepříjemných situací, materiálních i nemateriálních radostí a hlavně i špetku času pro sebeuvědomění a načerpání patřičné dávky sebevědomí. Zjistila jsem, že nemá cenu se porovnávat s ostatními a chtít po životě zázraky. Uvědomila jsem si,...
Ten čas opravdu letí! Další měsíc už je zase u svého konce a já mám pocit, že trval pouze týden! Můj pocit možná pramení z toho, že se ocitám opět v nekonečném koloběhu událostí, výzev a úkolů. A také možná pramení z toho, že jednotlivé dny se zdají již být poněkud veselejší!
Duben 2020 utekl na můj vkus opravdu rychle, a to především proto, že jsem neustále měla na pilno. Psala jsem seminární práce do školy, řešila diplomovou práci a týmovou výzvu. Se svým školním týmem jsem poskládala celý webinář a prezentovala jej. Chodila jsem poctivě do práce a ve volných chvílích se věnovala aktivnímu odpočinku. Také jsem si...
Ten, kdo si přečetl předchozí příspěvek s názvem Velký pátek ve znamení radostí, plánování a kreativity, jistě ví, že jsem si přes Velikonoce stanovila malé (v tuto chvíli však pro můj vnitřní klid a pohodu důležité) cíle a kroky, které jsem chtěla splnit, abych si udržila odstup od neustálého řešení situace s Covid-19.
Velikonoce jako takové příliš neslavím a nehrotím, nejsem prostě věřící a nebydlím na vesnici, kde by tyto svátky měly jiné kouzlo než ve městě. Vlastně, nemám Velikonoce popravdě již od dětství příliš v lásce. Nebavím se barvením vajec, nerada otevírám koledníkům (a neohlášeným návštěvám) a tak nějak nesouzním s představou, že mi někdo bude zase...
Musím se pochlubit jednou milou vzpomínkou, jež mi dnes zničehonic přišla na mysl. Jako pisálek jsem měla kdysi jeden malý úspěch, který pro mne v tu chvíli (konkrétně v roce 2013) znamenal opravdu moc, možná všechno na světě. Jednalo se o můj první a dosud poslední vytisknutý článek v místních školních novinách. Pamatuji si, že šlo o "gymplácké"...
