NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ

Tak jsem se zas dostala ke čtení tzv. dospělácké literatury a poprvé ke knize Milana Kundery, českého spisovatele žijícího ve Francii. Přečetla jsem si jeho Nesnesitelnou lehkost bytí a mám velmi smíšené pocity. 

Proč ? To vysvětlím v následujících odstavcích tohoto článku.

Z počátku jsem hltala každé slovo z této knihy, každou větu. Líbilo se mi, že autor okořenil všední až banální životní příběhy hrdinů pořádnou dávkou filozofických myšlenek. Také se mi líbil bravurní popis normalizačního období.

Opravdu mé srdce plesalo, v prvních stranách jsem nacházela literární krásno, což jsem naposledy pociťovala při četbě Pěny dní.

Později, asi po sto stranách jsem jásat přestala. Nevím, co se přesně v mé makovici stalo, ale původně kouzelné a opojné věty mi začaly hořknout na jazyku. Připadalo mi, že druhou polovinu knihy napsal někdo jiný. Všechno se vleklo, věty s filozofickými myšlenkami začaly nudit a ztrácet svůj lesk. Začalo mi také vadit to, že autor shazoval za každou cenu ženy a dělal z nich podle mého názoru levný a až moc hloupý materiál.

Nesnesitelná lehkost bytí je kniha, která se mi zalíbila i zprotivila. Nesnesitelná lehkost bytí je na můj vkus kniha zcela nesnesitelná a pseudointelektuální. Po tolika pochvalných doporučení jsem opravdu čekala víc.

Jsem zvědavá, co jednou přinesou mé mlsné knihomolské duši další knihy Milana Kundery.

Jaký Vy máte názor na tuto knihu?

Máte rádi knihy Milana Kundery?

Jaká kniha zklamala Vás?

Napište mi!